Lásky Jana Nerudy
Literární střípky
Taky si pod pod jménem Jan Neruda představíte jenom černobílou fotku vousatého staršího pána z učebnic literatury?
Je to škoda, protože Neruda byl v prvé řadě člověk s bohatým životním osudem a hlavně plný citu. Jan byl od mládí velmi emotivní – vášnivě miloval, vášnivě nenáviděl, vášnivě tvořil. Do všeho šel naplno a všechno prožíval až na dřeň. Ačkoliv se nikdy neoženil, velkou lásku prožil několikrát a vždy byl přesvědčený, že je to ta pravá a jediná.
Anna – láska z tanečních
Poprvé se zamiloval, když mu bylo pouhých sedmnáct let. Navštěvoval v té době Linkovy taneční kurzy a patřil mezi velmi zdatné a oblíbené tanečníky. Při jednom tanci poznal něžnou Annu Holinovou, která pocházela z české vlastenecky zaměřené rodiny. Jiskra přeskočila (ano, v tanečních se mladí lidé zamilovávali i v 19. století) a Jan s Annou se začali pravidelně scházet. Samozřejmě jen podle tehdejších společenských zvyklostí, žádné soukromé rande. Jan mohl na Annu čekávat v neděli po mši u kostela a následně ho její tatínek, František Holina, začal zvát k nim domů, kde se pravidelně scházel kroužek českých vlastenců a spisovatelů. Tady Neruda poznal Boženu Němcovou nebo Karla Jaromíra Erbena. Anně věnoval Neruda několik básní a zachovaly se také milostné dopisy, které jí psal. I když se spolu stýkali přes deset let, Jan si Annu nikdy nevzal. Na vině byla jeho nemožnost uživit rodinu a k jejich rozchodu (který mimochodem Annu zdrtil a ona se už nevdala nikdy) přispělo i Janovo rozvíjející se přátelství ke Karolině Světlé.
Karolina – Janova múza
Karolinu Světlou poznal Neruda v roce 1858 v české vlastenecké společnosti u Hemerky, kde se scházel i Vítězslav Hálek s Podlipskými (Sofie Podlipská byla Karolinina sestra) a Mužákovými (Karolina Světlá se vlastním jménem jmenovala Johana Rottová, provdaná Mužáková). Mladá oduševnělá Světlá Nerudu ihned zaujala, okouzlila ho a citově rozervaný mladík se do ní brzy zamiloval. Začali se spolu stýkat intenzivněji a přátelství přerostlo ve vzájemný hluboký vztah. Neruda v té době ještě nebyl uznávaným autorem, spíš naopak. A rozhovory se vzdělanou a intelektuálně založenou Světlou ho nesmírně obohacovaly a naplňovaly. Karolina ho povzbuzovala k tvorbě a radila mu. Vedli spolu vášnivé debaty o literatuře a Světlá se postupně do prudkého Jana, který si nebral servítky a byl ostře upřímný, také zamilovala. Jejich povahy byly podobné a oba v sobě vzájemně našli to, co jim v životě chybělo. O tom, že Karolinino manželství s Petrem Mužákem šťastné nebylo, Neruda věděl a tlačil na svou milou, aby manžela opustila. Jenže rozvod tenkrát společensky nepadal v úvahu a Karolina chtěla dostát za dost konvencím a vztah s Janem udržet pouze v platonické rovině. Proto taky ve svých dopisech Nerudu často krotila a napomínala a vždy ho povzbuzovala, aby mezi nimi vždy byla ještě nějaká další žena, která by vystupovala jako jeho snoubenka. Konec jejich vztahu přišel nečekaně a s ráznou tvrdostí. Mužák objevil Nerudovy dopisy jeho ženě a přirozeně se mu vývoj jejich vztahu vůbec nelíbil. Požadoval po manželce, aby s ním ihned a navždy přerušila veškeré kontakty a spálila jeho milostné dopisy. Věčná škoda, že se díky tomu nedochovaly. Ale zůstaly alespoň jejich opisy, které Karolina posílala své sestře. Karolina vedená mravní odpovědností a netoužící po veřejném skandálu uposlechla. Přesto se ostudě nevyhnula, společnost ji nemilosrdně odsoudila. Oba se pak se smutným rozchodem vyrovnali po svém, psaním.
Terezie Marie – tragická láska
Tři roky po bolestném a dramatickém rozchodu s Karolinou se Jan o letních prázdninách seznámil na shakespearovských slavnostech s mladičkou, teprve patnáctiletou Terezií Marií Macháčkovou. Učarovala mu, když šla ve slavnostním průvodu převlečená za Violu z Večera tříkrálového. Jenže jak to zaonačit? Jan byl o dost starší a nepadalo v úvahu, aby jen tak začal své vyvolené nadbíhat. Oficiálně ji požádat o ruku taky nemohl. Tentokrát nebyl na vině nedostatek peněz nebo rozčilený manžel, nýbrž otec Terezie. Pro bohatého cukrovarníka, statkáře a politika staročeské strany Josefa Macháčka nebyl chudý novinář bez jistot a postavení žádná partie. Pro svou dceru si představoval něco víc. Nakonec zamilovaný Jan využil k pomoci svou známou, herečku Otýlii Malou, která se s rodinou Macháčkových stýkala. Po ní posílal Terezičce milostné dopisy podepsané šifrou a došlo i ke zprostředkovanému setkání. Osud však tenkrát zasáhl nesmiřitelně. Terezie onemocněla tuberkulózou a záhy zemřela. Její smrt Nerudu zdrtila a útěchu začal hledat v alkoholu.
Anička – poslední vzplanutí
Přesto ještě jednou zahořel láskou. Na "stará kolena" ho okouzlila opět výrazně mladší Anna Tichá. Anička byla dcera jeho bratrance Aloise Tichého. Když jí bylo dvacet, poslal ji otec spolu se sestrami Vilemínou a Gabrielou do Prahy, aby si doplnila vzdělání. Tehdy se začala často stýkat se svým strýčkem. Janovi bylo tehdy přes čtyřicet let a ještě jednou se ve svém životě zamiloval. Anička jeho city opětovala. Neruda ji seznamoval s pražským kulturním prostředím, ukazoval jí památky, představoval významné osobnosti, zkrátka otevřel před ní celý nový svět. A sám s ní doslova ožil. Znovu nabyl ztracenou energii, vrátila se mu radost ze života a vrhl se se vší vervou do další tvorby. O jejich hlubokém vztahu svědčí dopisy, které jí psal. Bohužel její dopisy Janovi se nezachovaly. Jan je všechny před svou smrtí gentlemansky spálil, aby ji jejich obsah nemohl nikdy kompromitovat. Ani tento vztah ale nevyšel. Nepřáli mu Aniččini rodiče, bratranci Aloisovi se nezamlouval ženich o tolik starší, který navíc už trpěl řadou zdravotních neduhů. Sám Neruda uznal, že tento vztah nemá pro Aničku žádnou budoucnost. Pro její dobro ho ukončil, i když ho to hluboce ranilo, a schválil jí sňatek doporučovaný otcem. Anička se tak provdala za hospodářského správce Vojtěcha Práška. Neruda zemřel osamělý.
A jak psal Neruda o lásce?
" 'Budiž světlo!' šumí mrtvou nocí –
divný jas jsem spatřil kolem sebe,
zřel jsem hvězdu, zřel jsem, Anno, tebe,
v tobě, Anno, zřel jsem celé nebe."
(Anně)
"Líce tvoje sníh jsou nově padlý,
červánkovou září politý,
ústa jsou jak klenot korálový
kolem perel vkusně ovitý."
(Anně)
"Aby nevymřelo člověčenstvo,
kdy se osud zvrátí větrnatý,
tvoří příroda ty sličné tváře,
sličné tváře, a ty – pěkné šaty."
(Hřbitovní kvítí)
"Srdce to lidské – ach bože, prebože –
za zlobu môže snad, za lásku nemôže!"
(Láska)
"Já umírám láskou. Loučím se
již se vším tím světa pychem –
ach zazvoň mi, děvče, k hodince
svým nejstříbrnějším smíchem!"
(Letní)
Ukázky jsou z knihy:
NERUDA, Jan. Knihy básní. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1998.
Fotografie jsou převzaty z Wikipedie:
Autor: Anonymous. From collections of Jan Štenc (1871-1947), graphic designer of this book – Novák, Arne. Jan Neruda. 2. vyd. Praha: Mánes, 1914. 100 s. Zlatoroh; sv. 2. (online - archive.org), Volné dílo, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=75962755
Autor: Anonymní – NOVÁK, Arne: Jan Neruda. Published 1914, digitized by Archive.org, Volné dílo, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=16921430